2
AKTUALITY
Pokračování ze strany 1
Dnes jde o dvanáctihektarový areál,
který v rámci České republiky nemá
obdoby. „Ale jak jsem říkal – pořád je co zlepšovat, a proto se pouštíme do rozšíření areálu,
který by měl mít ve finále celkem zhruba 20
hektarů. Chystá se tam i jedno překvapení,
ale to zatím nebudu prozrazovat,“ loučí se
s úsměvem Jiří Antoš.
Měla jsem štěstí
na lidi kolem sebe
Hana Bílková – Kategorie pracovník
veřejného sektoru
Hana Bílková kdysi dlouhá léta pracovala jako knihovnice a následně vedoucí střediskové knihovny v Líbeznicích. Čtyři roky byla místostarostkou
Líbeznic a v letech 2007–2020 byla ředitelkou krajského Oblastního muzea
Praha-východ. Na starosti měla mimo
jiné revitalizaci areálu horního zámku
v Panenských Břežanech a vybudování moderní multimediální expozice
„Zločin a trest“, která nastiňuje historické souvislosti nacistické okupace
českých zemí.
Právě za tento projekt dostalo Oblastní muzeum i prestižní cenu Gloria musealis. Revitalizace horního
zámku a kaple sv. Anny byla oceněna
i v soutěži Stavba roku. Jejím projektem byl i transfer otisku historické zdi
z Porchester Gate v Londýně do Panenských Břežan. Byla iniciátorkou
týmu, který připravil publikaci o povodí Mratínského potoka a jeho okolí
a je i spoluautorkou úspěšné putovní
výstavy o Josefu Ladovi. V roce 2020
byla oceněna Svatováclavskou plaketou města Brandýsa nad Labem-Staré
Boleslavi.
„Já měla štěstí, že jsem okolo sebe měla skvělé
lidi, kteří se mi snažili předávat to nejlepší, co
sami věděli nebo znali. Moje maminka měla
ráda historii, mí kantoři taky a uměli ji tím
správným a nenásilným způsobem předávat.
A tak u mě vznikla láska k historii, zvláště
té regionální,“ vysvětluje Hana Bílková
počátky svého celoživotního koníčku,
který se nakonec prolnul s její profesní
dráhou.
„Na všechny projekty vzpomínám ráda. Nejtěžší byla rekonstrukce horního zámku v Panenských Břežanech, ale nakonec všechno
dobře dopadlo. Tenhle projekt jsem brala jako
své další dítě a vybudování památníku Zločin
a trest jsem cítila jako jeden z životních cílů,
protože jsem vyrostla s lidmi, kteří se přímo
podíleli na přípravě atentátu na Heydricha,“
říká Hana Bílková.
Práce ředitelky muzea byla podle jejích slov celkově velice rozmanitá,
pod Oblastní muzeum Praha-východ
v Brandýse nad Labem patří kromě
Panenských Břežan ještě Památník
Josefa Lady v Hrusicích, zřícenina
hradu Jenštejn, Katovna a Arnoldinovský dům v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. „Vnímám s pokorou, že
mi bylo umožněno všechny ty věci uskutečnit
a mít z nich radost. Jsem za to vděčná,“ uzavírá Hana Bílková.
Někdo chodí cvičit, my pomáháme druhým
Jana Havelková Puklová – Kategorie
Hrdinský čin a společenská zodpovědnost
Jana Havelková Puklová dlouhodobě a nezištně pomáhá znevýhodněným dětem z Příbrami a okolí, a to
prostřednictvím svého charitativního
spolku Radost Příbramáčkům. Pořádá
charitativní akce, jejichž výtěžek putuje konkrétním dětem, organizuje oslavy narozenin dětí z dětského domova
Pepa v Lazci a rozděluje a rozváží
potravinovou pomoc znevýhodněným
rodinám. To vše dělá ve svém volném
čase bez nároku na honorář.
„S pomocí potřebným jsem začala před osmi
lety, když jsem se dočetla o mamince, která
potřebovala materiální pomoc. Dala jsem
s kamarádkami dohromady spoustu věcí, ale
pak se ukázalo, že šlo o podvod. Když už jsem
ale měla věci pohromadě, oslovila jsem ředitele
Azylového domu v Sedlčanech, který si všechno rád převzal pro obyvatelky domova. A tak
začala naše spolupráce,“ vrací se na počátek svých dobročinných aktivit Jana
Havelková Puklová.
Začali se jí hlásit lidé, kteří chtěli darovat nepotřebné věci, a zároveň ti,
kteří pomoc potřebovali. „Všechno jsem
svážela domů, třídila to v podkroví a všechno
se začalo na sebe nabalovat. Pak už jsme si
sehnali sklad, protože to bylo neúnosné. V mé
práci mi pomáhají i sociální sítě, kde zveřejním
konkrétní výzvu a lidé se začnou ozývat s nabídkami. Každý máme doma v šatníku něco,
co už nepotřebujeme. Primárně bereme pořád
všechno, ale když je potřeba a máme konkrétní dítě, tak zveřejníme konkrétní údaje – je to
chlapeček, nosí takovou a takovou velikost,
číslo bot, a pak už jenom čekáme, až dáme
věci dohromady. A rozvážíme i potravinovou
pomoc, drogerii a podobně,“ říká Jana Havelková Puklová.
Profesí zdravotní sestra má doma dvě
děti a spoustu domácích zvířat. Jak to
všechno zvládá? „Naučila jsem se organizovat každou minutu svého času. Někdo chodí
STŘEDOČECH Červen 2022
cvičit, já pomáhám druhým. A to mě dobíjí.
Děkuji porotě, že jsme dostali ocenění, protože
díky tomu se o nás mohou dozvědět další lidé
– ať už ti, kteří chtějí pomáhat, anebo ti, kteří
se dostali do nelehké životní situace, a naše pomoc ji může aspoň trochu změnit k lepšímu.“
Až se onkologům podaří najít ideální
dávkování a definitivně se potvrdí,
že je léčba bezpečná, může klinická
studie přejít do druhé fáze. Na tu je
zapotřebí zhruba 250 milionů korun.
„Finanční podpora hraje při podobných projektech klíčovou roli a já věřím, že se tyto
peníze u nás v republice najdou,“ doplnila
hejtmanka Petra Pecková.
Na Lidice se nesmí nikdy
zapomenout
Pavel Horešovský – Kategorie
Vzdělávání
Pavel Horešovský je nejmladším přeživším lidickým dítětem. Bylo mu jen 16
dní, když se stala tragédie v Lidicích.
Byl umístěn do sirotčince. Tatínek byl
spolu s dalšími lidickými muži zavražděn nacisty, maminka přežila koncen-
vyspím – když mám náladu, jdu do dílničky
a vyřezávám,“ vypráví Ján Chvalník.
Teď věnuje většinu svého volného
času výrobě betlémů pro svá vnoučata: „Mám čtyři vnoučata a chci jim udělat
každému betlém. A aby si nezáviděla, rozhodl jsem se, že všechny betlémy budou stejné,
takže všechno musím udělat čtyřikrát,“ říká
s úsměvem řezbář, který podle svých
slov vyrábí raději postavičky chlapů
než ženských. Nejlépe mu prý jdou
vyrábět vousatí chlapi, jako je on sám.
Mohl být sládkem, ale vyvíjí
slibný lék na rakovinu
Jiří Neužil – Kategorie
Věda a výzkum
trační tábor Ravensbrück a po válce se
se svým synem konečně shledala.
Pavel Horešovský se vyučil automechanikem. Od devadesátých let minulého století se aktivně a dobrovolně
zapojuje do dění v obci Lidice. Zastupuje přeživší lidické děti, zapojuje se
do organizace pietních aktů, účastní
se besed pořádaných lidickým památníkem, mnoho let byl i předsedou
a místopředsedou ČSBS Lidice a nyní
je místopředsedou spolku Lidice Memory, z.s. Spolek usiluje o zachování,
připomínání a rozšiřování odkazu vypálení obce Lidice jako celosvětového
symbolu odporu a solidarity v boji proti podobným genocidám.
„Všechno to dělám proto, aby se na Lidice
nikdy nezapomnělo. Nevím, jak tady dlouho
budeme, ale dokud budu moci, budu se snažit
pomáhat,“ říká Pavel Horešovský.
Když se dobře vyspí, jde do
dílničky vyřezávat betlémy
Ján Chvalník – Kategorie Kultura
Ján Chvalník je jedním z nejznámějších řezbářů v Česku a jeho tvorba je
známá nejen u nás, ale i v zahraničí.
Dlouhodobě působí jako starosta spolku Příbramských betlémářů, který se
snaží zachovat betlémářské tradice na
Příbramsku a pečuje o rozšiřování rozsáhlé sbírky historických i současných
betlémů.
Věnuje se také návrhům pamětních
medailí s námětem hornictví, betlémářství a podobně v příbramském
regionu. Je držitelem řady ocenění,
osobní medaili mu udělil i pražský arcibiskup.
„Jsem vyučený havíř a pracoval jsem na šachtě. Když mě přeřadili na lehčí práci, měl jsem
spoustu času a začal jsem vyřezávat. Je to už
asi třicet let, co se tím bavím. Záleží, jak se
Ondřej Ruml.
Profesor Jiří Neužil z výzkumného
Centra BIOCEV ve Vestci byl na Cenu
hejtmanky nominován za vývoj léku
proti nádorovým onemocněním. Před
13 lety přišel s myšlenkou na lék, který by cílil přímo na mitochondrie nádorových buněk. Protinádorová léčivá
látka MitoTam z dílny českých vědců
se už téměř rok podává nemocným.
Výsledky první fáze klinické studie
ukazují, že pacienti léčbu dobře snášejí. Velmi pozitivní efekt má u nemocných s karcinomem ledvin. Do studie
se zapojili onkologičtí pacienti, u kterých veškeré léčebné metody selhaly.
„Mojí filozofií výzkumu je špičkovou vědou pomáhat zachraňovat lidské životy. Vystudoval
jsem VŠCHT, obor kvasná chemie a bioinženýrství. Takže jsem se klidně mohl stát třeba
vrchním sládkem v pivovaru a moje kariéra
by se ubírala úplně jiným směrem. Ale protože mě vždycky zajímala příroda, tak jsem se
vydal vstříc biologickým vědám. A postupně,
jak jsem procházel vědeckým světem, jsem si
nakonec vybral nádorové choroby,“ popisuje
Jiří Neužil.
„Budeme i nadále studovat důvody, proč dochází k tvorbě nádorů, jaký je průběh nádorového bujení. Děkuji porotě za ocenění, které
je pro nás důležité v tom, že náš výzkum dává
smysl i laičtější veřejnosti a že si váží toho, co
se nám daří dělat pro vědecké poznání a v širším kontextu pro lidi,“ dodává profesor
Neužil.
Petra Pecková a vítězové Ceny veřejnosti
– Milan Starec a Tomáš Vodochodský.
Slavnostní galavečer se konal v Galerii Středočeského kraje
v Kutné Hoře. Na snímku předsedkyně krajského výboru
pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch Lucie Cirkva
Chocholová, kurátor GASK Richard Drury, vedoucí odboru
kultury a památkové péče krajského úřadu Kateřina Pešatová
a ředitelka GASK Jana Šorfová.
Říkali mi, že sportovec
není povolání
Jiří Prskavec – Kategorie Sport
Jiřího Prskavce netřeba příliš představovat. Rodáka z Mělníka a nynějšího
obyvatele Brandýsa nad Labem – Staré
Boleslavi si každý spojí s vodním slalomem. Za svou sportovní kariéru už vybojoval spoustu medailí, včetně zlatých
na mistrovství Evropy i světa. V roce
2016 si z olympiády v Rio de Janeiru
přivezl bronz, o 4 roky později si v náročném olympijském závodě v Tokiu
dojel pro zlato. Teď už se připravuje na
olympiádu v Paříži. Sportovní nadšenci z České republiky budou mít konečně olympiádu blízko, takže fanoušků
podél vody by mohlo být dost!
„Já jsem u vodního slalomu vyrostl, protože
když jsem se narodil, tak táta ještě aktivně
závodil, byl v české reprezentaci, máma byla
u týmu jako fyzioterapeutka. Někdy jsem
s nimi jezdil i na velké závody, což mě logicky muselo ovlivnit. Vzpomínám si, že jsem
říkával, že budu vrcholový sportovec, kajakář
profesionál. Děti mi vždycky říkaly, že to není
povolání, ale já jsem věděl, že chci být kajakářem a budu se tím živit. No, a ten sen se mi
splnil,“ říká s úsměvem Jiří Prskavec.
Netají se tím, že ho kajak pořád baví.
Trénuje na různých místech, ale na
trať pod zámkem v Brandýse nad
Labem nedá dopustit. „Pořád se chci posouvat dál, snažím se učit nové věci, vymýšlet
nové průjezdy a pořád se v tom, co dělám, chci
posouvat. Ten sport mě vychoval a za to mu
hrozně děkuju. A samozřejmě taky rodičům,“
uzavírá Jiří Prskavec.
Bůh dal štěstí a bláznivá
myšlenka se zdařila
Milan Starec a Tomáš Vodochodský
– Kategorie Cena veřejnosti
Milan Starec se svým společníkem Tomášem Vodochodským zasvětili skoro
celé své dosavadní profesní životy záchraně a obnově černokosteleckého pivovaru. Vybudovali unikátní pivovar-