2

AKTUALITY

Pokračování ze strany 1

Dnes jde o dvanáctihektarový areál,

který v rámci České republiky nemá

obdoby. „Ale jak jsem říkal – pořád je co zlepšovat, a proto se pouštíme do rozšíření areálu,

který by měl mít ve finále celkem zhruba 20

hektarů. Chystá se tam i jedno překvapení,

ale to zatím nebudu prozrazovat,“ loučí se

s úsměvem Jiří Antoš.

Měla jsem štěstí

na lidi kolem sebe

Hana Bílková – Kategorie pracovník

veřejného sektoru

Hana Bílková kdysi dlouhá léta pracovala jako knihovnice a následně vedoucí střediskové knihovny v Líbeznicích. Čtyři roky byla místostarostkou

Líbeznic a v letech 2007–2020 byla ředitelkou krajského Oblastního muzea

Praha-východ. Na starosti měla mimo

jiné revitalizaci areálu horního zámku

v Panenských Břežanech a vybudování moderní multimediální expozice

„Zločin a trest“, která nastiňuje historické souvislosti nacistické okupace

českých zemí.

Právě za tento projekt dostalo Oblastní muzeum i prestižní cenu Gloria musealis. Revitalizace horního

zámku a kaple sv. Anny byla oceněna

i v soutěži Stavba roku. Jejím projektem byl i transfer otisku historické zdi

z Porchester Gate v Londýně do Panenských Břežan. Byla iniciátorkou

týmu, který připravil publikaci o povodí Mratínského potoka a jeho okolí

a je i spoluautorkou úspěšné putovní

výstavy o Josefu Ladovi. V roce 2020

byla oceněna Svatováclavskou plaketou města Brandýsa nad Labem-Staré

Boleslavi.

„Já měla štěstí, že jsem okolo sebe měla skvělé

lidi, kteří se mi snažili předávat to nejlepší, co

sami věděli nebo znali. Moje maminka měla

ráda historii, mí kantoři taky a uměli ji tím

správným a nenásilným způsobem předávat.

A tak u mě vznikla láska k historii, zvláště

té regionální,“ vysvětluje Hana Bílková

počátky svého celoživotního koníčku,

který se nakonec prolnul s její profesní

dráhou.

„Na všechny projekty vzpomínám ráda. Nejtěžší byla rekonstrukce horního zámku v Panenských Břežanech, ale nakonec všechno

dobře dopadlo. Tenhle projekt jsem brala jako

své další dítě a vybudování památníku Zločin

a trest jsem cítila jako jeden z životních cílů,

protože jsem vyrostla s lidmi, kteří se přímo

podíleli na přípravě atentátu na Heydricha,“

říká Hana Bílková.

Práce ředitelky muzea byla podle jejích slov celkově velice rozmanitá,

pod Oblastní muzeum Praha-východ

v Brandýse nad Labem patří kromě

Panenských Břežan ještě Památník

Josefa Lady v Hrusicích, zřícenina

hradu Jenštejn, Katovna a Arnoldinovský dům v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. „Vnímám s pokorou, že

mi bylo umožněno všechny ty věci uskutečnit

a mít z nich radost. Jsem za to vděčná,“ uzavírá Hana Bílková.

Někdo chodí cvičit, my pomáháme druhým

Jana Havelková Puklová – Kategorie

Hrdinský čin a společenská zodpovědnost

Jana Havelková Puklová dlouhodobě a nezištně pomáhá znevýhodněným dětem z Příbrami a okolí, a to

prostřednictvím svého charitativního

spolku Radost Příbramáčkům. Pořádá

charitativní akce, jejichž výtěžek putuje konkrétním dětem, organizuje oslavy narozenin dětí z dětského domova

Pepa v Lazci a rozděluje a rozváží

potravinovou pomoc znevýhodněným

rodinám. To vše dělá ve svém volném

čase bez nároku na honorář.

„S pomocí potřebným jsem začala před osmi

lety, když jsem se dočetla o mamince, která

potřebovala materiální pomoc. Dala jsem

s kamarádkami dohromady spoustu věcí, ale

pak se ukázalo, že šlo o podvod. Když už jsem

ale měla věci pohromadě, oslovila jsem ředitele

Azylového domu v Sedlčanech, který si všechno rád převzal pro obyvatelky domova. A tak

začala naše spolupráce,“ vrací se na počátek svých dobročinných aktivit Jana

Havelková Puklová.

Začali se jí hlásit lidé, kteří chtěli darovat nepotřebné věci, a zároveň ti,

kteří pomoc potřebovali. „Všechno jsem

svážela domů, třídila to v podkroví a všechno

se začalo na sebe nabalovat. Pak už jsme si

sehnali sklad, protože to bylo neúnosné. V mé

práci mi pomáhají i sociální sítě, kde zveřejním

konkrétní výzvu a lidé se začnou ozývat s nabídkami. Každý máme doma v šatníku něco,

co už nepotřebujeme. Primárně bereme pořád

všechno, ale když je potřeba a máme konkrétní dítě, tak zveřejníme konkrétní údaje – je to

chlapeček, nosí takovou a takovou velikost,

číslo bot, a pak už jenom čekáme, až dáme

věci dohromady. A rozvážíme i potravinovou

pomoc, drogerii a podobně,“ říká Jana Havelková Puklová.

Profesí zdravotní sestra má doma dvě

děti a spoustu domácích zvířat. Jak to

všechno zvládá? „Naučila jsem se organizovat každou minutu svého času. Někdo chodí

STŘEDOČECH Červen 2022

cvičit, já pomáhám druhým. A to mě dobíjí.

Děkuji porotě, že jsme dostali ocenění, protože

díky tomu se o nás mohou dozvědět další lidé

– ať už ti, kteří chtějí pomáhat, anebo ti, kteří

se dostali do nelehké životní situace, a naše pomoc ji může aspoň trochu změnit k lepšímu.“

Až se onkologům podaří najít ideální

dávkování a definitivně se potvrdí,

že je léčba bezpečná, může klinická

studie přejít do druhé fáze. Na tu je

zapotřebí zhruba 250 milionů korun.

„Finanční podpora hraje při podobných projektech klíčovou roli a já věřím, že se tyto

peníze u nás v republice najdou,“ doplnila

hejtmanka Petra Pecková.

Na Lidice se nesmí nikdy

zapomenout

Pavel Horešovský – Kategorie

Vzdělávání

Pavel Horešovský je nejmladším přeživším lidickým dítětem. Bylo mu jen 16

dní, když se stala tragédie v Lidicích.

Byl umístěn do sirotčince. Tatínek byl

spolu s dalšími lidickými muži zavražděn nacisty, maminka přežila koncen-

vyspím – když mám náladu, jdu do dílničky

a vyřezávám,“ vypráví Ján Chvalník.

Teď věnuje většinu svého volného

času výrobě betlémů pro svá vnoučata: „Mám čtyři vnoučata a chci jim udělat

každému betlém. A aby si nezáviděla, rozhodl jsem se, že všechny betlémy budou stejné,

takže všechno musím udělat čtyřikrát,“ říká

s úsměvem řezbář, který podle svých

slov vyrábí raději postavičky chlapů

než ženských. Nejlépe mu prý jdou

vyrábět vousatí chlapi, jako je on sám.

Mohl být sládkem, ale vyvíjí

slibný lék na rakovinu

Jiří Neužil – Kategorie

Věda a výzkum

trační tábor Ravensbrück a po válce se

se svým synem konečně shledala.

Pavel Horešovský se vyučil automechanikem. Od devadesátých let minulého století se aktivně a dobrovolně

zapojuje do dění v obci Lidice. Zastupuje přeživší lidické děti, zapojuje se

do organizace pietních aktů, účastní

se besed pořádaných lidickým památníkem, mnoho let byl i předsedou

a místopředsedou ČSBS Lidice a nyní

je místopředsedou spolku Lidice Memory, z.s. Spolek usiluje o zachování,

připomínání a rozšiřování odkazu vypálení obce Lidice jako celosvětového

symbolu odporu a solidarity v boji proti podobným genocidám.

„Všechno to dělám proto, aby se na Lidice

nikdy nezapomnělo. Nevím, jak tady dlouho

budeme, ale dokud budu moci, budu se snažit

pomáhat,“ říká Pavel Horešovský.

Když se dobře vyspí, jde do

dílničky vyřezávat betlémy

Ján Chvalník – Kategorie Kultura

Ján Chvalník je jedním z nejznámějších řezbářů v Česku a jeho tvorba je

známá nejen u nás, ale i v zahraničí.

Dlouhodobě působí jako starosta spolku Příbramských betlémářů, který se

snaží zachovat betlémářské tradice na

Příbramsku a pečuje o rozšiřování rozsáhlé sbírky historických i současných

betlémů.

Věnuje se také návrhům pamětních

medailí s námětem hornictví, betlémářství a podobně v příbramském

regionu. Je držitelem řady ocenění,

osobní medaili mu udělil i pražský arcibiskup.

„Jsem vyučený havíř a pracoval jsem na šachtě. Když mě přeřadili na lehčí práci, měl jsem

spoustu času a začal jsem vyřezávat. Je to už

asi třicet let, co se tím bavím. Záleží, jak se

Ondřej Ruml.

Profesor Jiří Neužil z výzkumného

Centra BIOCEV ve Vestci byl na Cenu

hejtmanky nominován za vývoj léku

proti nádorovým onemocněním. Před

13 lety přišel s myšlenkou na lék, který by cílil přímo na mitochondrie nádorových buněk. Protinádorová léčivá

látka MitoTam z dílny českých vědců

se už téměř rok podává nemocným.

Výsledky první fáze klinické studie

ukazují, že pacienti léčbu dobře snášejí. Velmi pozitivní efekt má u nemocných s karcinomem ledvin. Do studie

se zapojili onkologičtí pacienti, u kterých veškeré léčebné metody selhaly.

„Mojí filozofií výzkumu je špičkovou vědou pomáhat zachraňovat lidské životy. Vystudoval

jsem VŠCHT, obor kvasná chemie a bioinženýrství. Takže jsem se klidně mohl stát třeba

vrchním sládkem v pivovaru a moje kariéra

by se ubírala úplně jiným směrem. Ale protože mě vždycky zajímala příroda, tak jsem se

vydal vstříc biologickým vědám. A postupně,

jak jsem procházel vědeckým světem, jsem si

nakonec vybral nádorové choroby,“ popisuje

Jiří Neužil.

„Budeme i nadále studovat důvody, proč dochází k tvorbě nádorů, jaký je průběh nádorového bujení. Děkuji porotě za ocenění, které

je pro nás důležité v tom, že náš výzkum dává

smysl i laičtější veřejnosti a že si váží toho, co

se nám daří dělat pro vědecké poznání a v širším kontextu pro lidi,“ dodává profesor

Neužil.

Petra Pecková a vítězové Ceny veřejnosti

– Milan Starec a Tomáš Vodochodský.

Slavnostní galavečer se konal v Galerii Středočeského kraje

v Kutné Hoře. Na snímku předsedkyně krajského výboru

pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch Lucie Cirkva

Chocholová, kurátor GASK Richard Drury, vedoucí odboru

kultury a památkové péče krajského úřadu Kateřina Pešatová

a ředitelka GASK Jana Šorfová.

Říkali mi, že sportovec

není povolání

Jiří Prskavec – Kategorie Sport

Jiřího Prskavce netřeba příliš představovat. Rodáka z Mělníka a nynějšího

obyvatele Brandýsa nad Labem – Staré

Boleslavi si každý spojí s vodním slalomem. Za svou sportovní kariéru už vybojoval spoustu medailí, včetně zlatých

na mistrovství Evropy i světa. V roce

2016 si z olympiády v Rio de Janeiru

přivezl bronz, o 4 roky později si v náročném olympijském závodě v Tokiu

dojel pro zlato. Teď už se připravuje na

olympiádu v Paříži. Sportovní nadšenci z České republiky budou mít konečně olympiádu blízko, takže fanoušků

podél vody by mohlo být dost!

„Já jsem u vodního slalomu vyrostl, protože

když jsem se narodil, tak táta ještě aktivně

závodil, byl v české reprezentaci, máma byla

u týmu jako fyzioterapeutka. Někdy jsem

s nimi jezdil i na velké závody, což mě logicky muselo ovlivnit. Vzpomínám si, že jsem

říkával, že budu vrcholový sportovec, kajakář

profesionál. Děti mi vždycky říkaly, že to není

povolání, ale já jsem věděl, že chci být kajakářem a budu se tím živit. No, a ten sen se mi

splnil,“ říká s úsměvem Jiří Prskavec.

Netají se tím, že ho kajak pořád baví.

Trénuje na různých místech, ale na

trať pod zámkem v Brandýse nad

Labem nedá dopustit. „Pořád se chci posouvat dál, snažím se učit nové věci, vymýšlet

nové průjezdy a pořád se v tom, co dělám, chci

posouvat. Ten sport mě vychoval a za to mu

hrozně děkuju. A samozřejmě taky rodičům,“

uzavírá Jiří Prskavec.

Bůh dal štěstí a bláznivá

myšlenka se zdařila

Milan Starec a Tomáš Vodochodský

– Kategorie Cena veřejnosti

Milan Starec se svým společníkem Tomášem Vodochodským zasvětili skoro

celé své dosavadní profesní životy záchraně a obnově černokosteleckého pivovaru. Vybudovali unikátní pivovar-