Podobu interiéru chaty Bohumila Hrabala navrhly v rámci studentské práce Eliška Houdová a Jitka Zemanová z Fakulty architektury ČVUT v Praze. Za svůj návrh získaly vítězné ocenění v 15. ročníku soutěže o Cenu Břetislava Štorma. Jejich projekt se zabývá citlivou obnovou chaty spisovatele Bohumila Hrabala v Kersku. Ta byla nedávno zapsána na seznam kulturních památek. Expozici plánuje kraj otevřít již v příštím roce.

Součástí studie je architektonické, funkční a provozní řešení interiéru, umožňující zpřístupnění chaty veřejnosti. „Ocenili jsme důslednost ve volbě možností vědecké obnovy Hrabalovy chaty. A preciznost zpracování návrhu, který se zabýval studiem dobových materiálů, fotografií, analýzami konstrukcí a dalšími prvky chaty, kterou autorky obnovily ke konkrétnímu datu, kdy ji opustil Bohumil Hrabal,“ uvedl předseda poroty prof. Petr Hájek (Fakulta architektury ČVUT). 

Cílem soutěže je podporovat zájem studentů o obor památkové péče a zvyšovat úroveň jejich připravenosti pro praxi v oblasti péče o kulturní dědictví. Soutěž je zaměřena na oceňování nejkvalitnějších koncepčních studií a projektů studentů, kteří své semestrální, bakalářské a diplomové práce uskutečňují v ateliérech Ústavu památkové péče FA ČVUT v Praze. 

Zeptali jsme se obou autorek vítězného návrhu, jak se jim na návrhu expozičního řešení Hrabalovy chaty pracovalo. 

Když se Vám naskytla možnost pracovat na návrhu přestavby chaty slavného Bohumila Hrabala, co Vám proběhlo hlavou a jak se Vám na projektu pracovalo? 

Jitka Zemanová: Věděla jsem, že práce na Hrabalově chatě bude odlišná od ostatních projektů. Chtěla jsem si vyzkoušet i jiný typ projektu a naučit se něco nového.

Bylo to od počátku časově náročné, ale velice zajímavé. Nebylo to pouze o navrhování, nýbrž o bádání. Velkým zpestřením pak byla komunikace s pracovníky muzea i prezentace před zástupci Středočeského kraje. Již nešlo o školní projekt, ale o projekt, který měl přesah do „reálného světa“.

Eliška Houdová: Těšila jsem se na obnovu stávající stavby a chtěla si vyzkoušet, jaké to je pracovat s objektem, jenž není významný z hlediska architektonického zpracování, nýbrž díky pobytu Bohumila Hrabala. Na projektu jsem spolupracovala s kolegyní Jitkou Zemanovou, s níž jsme stanovily směr a ujasnily si koncept, kterým se bude obnova ubírat. Velký podíl na tom mají i ředitel Polabského muzea Jan Vinduška společně s kolegyní Janou Kavánovou, kteří byli sdílní nejen, co se týče zpřístupnění potřebných podkladů, ale umožnili nám i návštěvu chaty a její detailní průzkum včetně pořízení fotodokumentace. Velmi přínosné byly i konzultace s panem architektem Petrem Krajčim.

Návštěvníci by měli mít při prohlídce chaty pocit, že pan Hrabal zrovna není doma a někam si jen odběhl. Jak se Vám toho podaří docílit?

JZ: Pečlivě jsme zkoumaly současný i minulý stav chaty. Hledaly jsme ve fotografiích i filmech záběry stavby. Postupně jsme tvořily vizuál chaty tak, jak vypadal v době, kdy zde Hrabal žil. K samotné atmosféře pomůže i použití autentického nábytku, který ponese známky stáří. Hrabal si do chaty nepořizoval nábytek nový, tudíž patina pomůže k pocitu zabydlenosti a představí způsob Hrabalova chataření.

EH: Pocit čistě chvilkové nepřítomnosti Bohumila Hrabala pro návštěvníky zprostředkuje samotný koncept tzv. hausmusea. Jde o přístup, jehož cílem je navrátit objekt do stavu v kýženém období doložitelného nejen dobovou fotodokumentací, ale například i plány, popisy, či výpověďmi pamětníků. Díky spolupráci s Polabským muzeem se nám podařilo zrekonstruovat podobu interiéru i exteriéru chaty tak, jako by Hrabal zrovna odešel na pivo do Hájenky.

Je něco, co Vás při práci na projektu překvapilo a setkaly jste s nějakými komplikacemi, se kterými jste nepočítaly?

JZ: Určitě zde bylo mnoho komplikací. Hlavní z nich bylo nedostatečné zdokumentování tehdejší podoby chaty. Nikdo nefotil interiér chaty, skládaly jsme ho postupně z fotek Hrabala a jeho hostů. Byla tedy místa, o kterých jsme toho moc nevěděly a musely jsme je navrhnout tak, aby dokreslovala celkovou atmosféru domu.

Byl pro Vás projekt přestavby Hrabalovy chaty výzvou? Pracujete v rámci studia i na jiných obdobných projektech?

JZ: Projekt byl výzvou především kvůli svému přesahu, což není obvyklé.

EH: Myslím, že jak pro studenta architektury, tak i pro hotového architekta, je každý projekt jakousi výzvou. V rámci obnovy jsme měly možnost prověřit různé přístupy, kterými lze prezentovat objekt, jehož architektonické hodnoty jsou výrazně předčeny osobností Bohumila Hrabala. Největší výzvou pro nás bylo ztvárnění původně zamýšlené novostavby na pozemku chaty, jejíž funkcí mělo být zázemí pro návštěvníky a správce objektu. Díky našemu zásahu se povedlo pro nás tento rušivý element nahradit adekvátním řešením spočívajícím v umístění veškerých služeb přímo do objektu chaty.

Studium jste již letos ukončily, jaké jsou Vaše další plány a jaké projekty by Vás nejvíce bavily?

JZ: Během studia mě zaujala nejen památková péče, ale i zdravotnické stavby. Po studiu se budu věnovat především zdravotnickým stavbám, avšak nejvíce by mne bavilo propojovat tyto dvě oblasti. Tedy vkládat zdravotnickou funkci do historických objektů, a vnést jim tak nový život.

EH: Studium jako takové pro mě ještě nekončí, v září nastupuji na doktorské studium. V současnosti již pracuji jako stavební historik, neboť to je téma, které mě baví, a na nějž bych se chtěla specializovat v rámci svého budoucího vzdělávání. I přes to bych však nechtěla ztratit kontakt se samotným navrhováním (obnovy, konzervace architektonického dědictví, či novostavby v památkovém prostředí). Kromě toho doufám, že mi nyní zbyde více času na mé čtyři kocoury.