Na Pražském hradě byli slavnostně oceněni profesionální hasiči. Každoroční anketa Hasič roku je udílena v sedmi kategoriích. V kategorii „Velitel roku“ za rok 2022 zvítězil plk. Ing. Martin Vondra, MBA, ředitel územního odboru Kladno HZS Středočeského kraje.

Martin Vondra, který u středočeských hasičů působí od roku 2007, cenu získal především za zásah při lesním požáru v Národním parku České Švýcarsko. Má rovněž nezpochybnitelný podíl na odborné přípravě a zvyšování akceschopnosti hasičů v případě mimořádných událostí. Nadto vede pan Vondra dobrovolný hasičský sbor Hasiči Nové Strašecí, který hasičské povolání přibližuje i dětem a mládeži, a to například díky organizaci letního tábora.

Co vás vedlo k profesi hasiče?

V roce 1999 jsem začal v Novém Strašecí chodit do kroužku mladých hasičů, který vedli členové Sboru dobrovolných hasičů. Kromě kroužku jsem se začal zajímat o hasičskou práci v časopisech, knížkách a neustále chodil s dospělými na údržbu techniky a jezdil na soutěže v požárním sportu. V deváté třídě jsem se pak rozhodl jít na střední školu do Chomutova, kde jsem vystudoval obor Strojník požární techniky. Před maturitou jsem se svým kamarádem ze třídy, který dnes slouží na stanici Stříbro v Plzeňském kraji, podal přihlášku na Vysokou školu báňskou – technickou univerzitu v Ostravě, fakultu bezpečnostního inženýrství, kde jsem studoval obor Požární ochrana a bezpečnost průmyslu.

Co je vlastně vaším denním chlebem? 

Jsem ředitelem územního odboru Kladno, který se skládá z okresu Kladno, Rakovník a Praha – západ. Pod územní odbor spadá téměř 230 příslušníků ze 

7 profesionálních stanic a 149 dobrovolných jednotek, které chrání 383 000 obyvatel a ročně zasahují kolem 4500 zásahů. Moje práce je velice široká, dá se říci, že se panu krajskému řediteli zodpovídám za vše, co se na územním odboru děje. Nejvíce práce mi zabere nábor nováčků, personalistika, spolupráce s dobrovolnými jednotkami ve vztahu k odborné přípravě a dotacím, řešení složitějších zásahů, udržení akceschopnosti profesionálních jednotek, spolupráce s obcemi a složkami IZS, kontrola výkonu služby, pořizování techniky a zajištění mimorozpočtových zdrojů pro zvýšení úrovně jednotek. Dále jsem krajským instruktorem pro záchranu zasypaných a zavalených osob z výkopů a ze stavebních konstrukcí. 

Vzpomenete na Váš nejtěžší zásah, pomineme-li zásah v Českém Švýcarsku?

Je jich mnoho a je těžké říci, které jsou ty nejtěžší. I rozsahem malé zásahy s úmrtími nebo lidským neštěstím mohou být velice nepříjemné a dotýkají se nás osobně. Co se týká velkých zásahů rozsahem, může to být pád průmyslové haly v Kladně v roce 2007, kde zemřelo a bylo těžce zraněno několik osob. Další může být jeden z mých prvních velkých požárů v Chrášťanech v okrese Rakovník. Jednalo se o největší lesní požár roku 2015, kdy si pamatuji, že během 8 dní se na místě vystřídalo 101 jednotek požární ochrany z 5 krajů. Posledním je asi loňský požár v Alzheimercentru v Roztokách u Prahy, kde zůstalo přes 50 nemohoucích a nespolupracujících osob ve 2. a 3. nadzemním podlaží ve strašných podmínkách pro zásah (obrovské množství zplodin hoření, nulová viditelnost, vysoká teplota). Všichni se dali zachránit jen po nastavovacích žebřících a pro jejich záchranu si hasiči sejmuli vlastní masky.

A který druh zásahů bývá nejtěžší?

Nejtěžší jsou zásahy, kde jsme ohrožení, buď sami my jako hasiči, nebo musíme provést záchranu osob v místech, která nejsou úplně bezpečná. Výjimečné jsou situace, kdy přijedeme k události v první fázi a v malém počtu a je na nás záchrana velkého množství osob. Nejčastěji jsou to požáry průmyslových objektů, shromaždiště osob, objekty po výbuchu nebo nehody s velkým počtem zraněných, kdy je na nás třídění zraněných a rozhodování, kdo dostane prioritu prvního ošetření.

I hasič je člověk, nevídá hezké věci, musí řešit krizové situace a zachovat naprosto chladnou hlavu. Jak ventiluje hasič emoce, musí občas vyhledat psychologa? 

Musím říci, že máme v kraji výbornou psycholožku a sám bych se nebál za ní jít s problémem. Hasiči velmi často fungují tak, že prožité těžké situace probírají v kolektivu a vlastně si udělají debriefing bez psycholožky. To, co sami nezvládnou je, pokud by se stalo něco jednomu z nich. Důležitá je psychická pohoda na pracovišti a doma. Máme příslušníky, kteří začnou mít problémy v práci, ale zpravidla se odvíjí od problémů v osobním životě.

A umí hasič vůbec relaxovat? Jak?

Myslím, že to má každý hasič jinak, každému vyhovuje něco jiného. Je potřeba si umět vyčistit hlavu, mně pomáhá jít sportovat, mít kolem sebe přátele a zázemí doma.

Je vůbec možné se na všechny situace, které musíte v terénu řešit, natrénovat?

Říká se, že kdo je vycvičen, není překvapen a u nás to platí dvojnásob. Zásahy, které nejsou časté, se musí simulovat odbornou přípravou, aby jednou dopadly dobře. I malá chyba může mít fatální následky. Všichni jsme vycvičení tak, abychom všechny situace zvládli a když přijde něco nestandardního, držíme se základních postupů a zbytek improvizovaně vymyslíme. Základem dobrých hasičů je dobrý velitel, který by si měl umět poradit vždycky. 

Daří se vám do vašich řad nalákat nové kolegy? Na čem případně při přijímacím řízení „vyhoří“? 

Jsem rád, že můžu říci, že můj územní odbor je v plném počtu. U kolegů na územních odborech v Kutné Hoře či Mladé Boleslavi to tak ale není. Těžko jako sbor konkurujeme firmám, kde jsou vyšší platy a jsou v klidu. U většiny z nás je to hlavně srdeční záležitost, práce je to zajímavá a prospěšná, a to je hlavní důvod proč k nám všichni chodí. Ideální uchazeč je kluk od dobrovolných hasičů. Nejčastější příčinou nepřijetí jsou psychotesty. Není to o tom, že by člověk byl blázen, ale buď je osobnostně nevyzrálý nebo se pro naši práci nehodí. Co vnímáme v posledních letech je snižující se fyzická kondice mladých uchazečů.

Pro mnoho lidí jsou hasiči hrdinové. Vnímáte se také tak? 

Jsme lidé jako všichni ostatní, děláme co umíme a baví nás to. Naše práce je nejvíc vidět, protože děláme všechno a jsme ti hodní. Práci máme těžkou a riskantní, ale nějak nám to nepřijde výjimečné. Stejný obdiv si zaslouží lékaři, sestřičky, policisté, vězeňská služba a další, kteří zachraňují, chrání a mnohdy třeba tolik vidět nejsou.